Jsou různé druhy příspěvků do časopisu, jako jsou různé povahy lidí, jako je každý z nás sám sebou a vždy se v něčem liší od toho druhého. Je to tak správně, svět i život je pestřejší, barevnější, je o čem mluvit. Kdysi, před více lety,jsem potkal v jedné menší, ale známé i po celém světě vsi, jednoho kluka. Hrusice se to tu jmenuje, bydlila tu kdysi rodina Ladů a pan Lada tady maloval krásné obrázky a psal knížky pro děti. To už je dávno. Je i dávno, když jsem tu hledal pozemek pro stavbu chaty. Jezdil sem, ptal se, šmejdil po okolí.

           A potkával právě tohohle kluka, měl tak 110 kil, vrzal na kytaru tak 15 akordů, ale zpívalo mu to pěkně, jak nebožtíku Michalovi Tučnému. Prostě to tělo a ty plíce dělali své. No a mě se asi po 20 letech hraní rozlítla kapela Country Expres, působící po všech možných festivalech, bálech, přehlídkách. Dali jsme dohromady za pomoci zbylých členů Expresu kapelu s názvem "Blankyt". Jel parádně celých 12 let. Vždy když jsem kouknul vpravo, stál na podiu vedle mne. Plný humoru, srandiček až lechtivých, vždy naplněn novými fóry. Kam na to chodil nevím. Vstřebával je. Jako i ty akordy. Pak už jich hrál tak 50. Stačí. Na doprovodnou kytaru. Psal texty a hlavně zpíval a zpíval. Postavil jsem asi 200 m od jeho domu rekreační chalupu. Na táboráky nebyl čas, někdy jsme hráli i 7 x v měsíci. Ale říkali si: až jednou to zapíchnem, odložíme zesilovače, bedny, kabely, mikrofony, reflektory a sednem si jako dědci k táboráku, opečeme kuře na grilu, nebo buřty a zazpíváme si jen tak bez bicích, piána, steelkytary, baskytary, prostě jen tak sobě a tomu kuřeti na rožni, to pak už bude pohodička. A když pak v hospodě u Sejků na náměstí vybalíme místo navyklých odrhovaček, hraných v hospodách, ty fláky od "Tučnýho", Haggarda, Rodgerse až po Elvise, Ray Charlesse či instrumentálek od Shadows, to pak budou večery s chataři. A my budem stárnout a stárnout, budou z nás ti správní praštění dědci.

Nebude to tak.
     Nějak se stalo, že mi kamarád, ve čtvrtek 24.6.2004, těsně před představením "Blankytu", na pódiu, zemřel. Rychle, kousek od své kytary. Místo jejích tónů nám zněly sirény sanitek. Pak to zakončil černý vůz. Bylo mu 49 let. Jmenoval se

PS: "Ty táboráky mě jednou bez tebe bavit nebudou".